Jižní Španělsko autem, Andalusie (1/3)

Naše cesta “začíná” v Praze nad šálkem lahodné kávy v KAVAKAVA poblíž stanice metra Anděl. Období dovolených se blíží. Kam letos? Nakonec vyhrává klenot jižního Španělska, Andalusie. Květen a říjen jsou ideální pro strávení pobytu za méně horkého počasí. Vyrážíme v druhé polovině května, jedeme čtyři, znamená to nižší náklady na půjčení automobilu a řadu kompromisů pro výběr míst a “atrakcí”. Po mnoha škrtech a úpravách je příprava dovršena a naše cesta je naplánována přibližně takto:

Plán Trasy v KLM

 

Hrubý rozpočet

Doprava

Čeká nás 17 dní zalitých sluncem a pohody. Pro let do Madridu volíme společnost WizzAir. Letenka je cenově přijatelná (1.619 Kč) a na palubě letadla dostáváme i občerstvení. Na cestu zpět máme zaplacený let se Smart Wings z Malagy (2.575 Kč). Po porovnávání cen, zvážení pro a proti jsme si předplatili vůz v autopůjčovně Sixt (450 EUR/17 dní). Bylo to trochu riziko, zaplatit vůz předem bez nároku na vrácení částky v případě zrušení, ale jak se říká risk je zisk a v tomto případě to platilo dvojnásobně.

Ubytování ve Španělsku

S ubytováním jsme si velkou hlavu nelámali. Udělali jsme rychlý průzkum a přes nejvýhodnější Booking.com jsme si zarezervovali pouze noclehy v “záchytných” bodech. Pro případ nouze jsme přibalili spacák.

Pojištění a vstupy

Vzhledem k tomu, že jednou z našich zastávek měl být i ráj surfařů, na cestovním pojištění jsme nešetřili (1.140 Kč) u Allianz Direct (Platinum) nebylo sice z nejlevnějších, ale neomezené léčebné výlohy se nedaly odmítnout. Spousta lidí si neuvědomuje riziko spojené s případným úrazem v zahraničí. Když vám doma ukradnou nepojištěné auto, jste maximálně na nule. Pokud se vám něco stane v zahraničí, můžete díky špatnému, nebo žádnému pojištění být do konce života několik milionů v mínusu. Za ten klid nějaká tisícovka stojí.

Poslední věc, kterou jsme vyřídili ještě z domova byla rezervace vstupenek do zahrad Alhambra, které se rozkládají ve výšinách nad Granadou. Lístky je nutné zajistit si hodně dopředu, jinak hrozí, že se do zahrad nedostanete. Kapacita je omezena a bývají vyprodané týdny dopředu.

Odlet

DSC02801.jpgKolem třetí odpoledne přilétáme do Španělska. I když je Madrid krásné město, které rozhodně stojí zato vidět, naším cílem tentokrát není, a tak po přistání letadla nacházíme nejbližší cestu k půjčovně automobilů. Asi po hodině čekání fasujeme nový renault Laguna a vyrážíme směr Toledo (70 000 obyvatel, ležící 70km jihozápadně od Madridu nad řekou Tajo). Pomalu si začínáme zvykat, že ve Španělsku se nikam nespěchá. Po cestě nás překvapují různorodé dálniční poplatky. První 0,80 EUR, další pak asi 20 km před Toledem 7 euro. Teprve o pár dní později zjišťujeme, že do Toleda vedou z Madridu dvě cesty, placená a neplacená.

Toledo

Navigační velitel Liška nás vede křivolakými a velmi úzkými uličkami až do samého centra Toleda. Naše spolupráce s navigací je teprve na začátku, a tak ji slepě důvěřujeme. Nakonec, ale rozum vítězí nad technikou, Liška je umlčen a auto ponecháno na okraji města. Ubytování v Toledu (Hotel Santa Isabel) a prohlídka města za trochu deštivého večera probíhá celkem bez problémů. I když orientovat se ve spletitých uličkách je nelehký úkol i pro kdejakého Španěla. Vyčerpáni z celodenní cesty zapadáme do místní restaurace a z posledních sil se futrujeme místními specialitami. Ráno nás přivítá sluníčko a kontinentální snídaně za 5 euro. Přestože výběr není široký, domluvit se s místním personálem, který hovoří pouze plynně španělsky je opravdu oříšek. A tak místo kafe pijeme čaj a toust se šunkou se rázem mění na toust s džemem. Před další cestou ještě okoukneme Alcántara bridge a San Servanto castle a sedáme do vozu, aby nás velitel Liška dovedl do naší další zastávky, kterou je Sevilla.

DSC02830.jpgDSC02833.jpgDSC02835.jpgDSC02843.jpgDSC02847.jpgDSC02853.jpgDSC02857.jpgDSC02859.jpgDSC02865.jpg

Sevilla

O Seville se říká, že je horkým hlavním městem Andalusie (750 000 obyvatel) a nenechá nikoho chladným. Po cca 500kilometrech jsme tam. Cesta nám dala zabrat a po ubytování v příjemném hotýlku se vrháme do víru velkoměsta. Obrážíme jeden podnik za druhým a před třetí ráno zjišťujeme, že nevíme kde jsme. Nedokážeme si ani vzpomenout na jméno hotelu a ulici. Marně se snažíme najít nějakého Španěla, který by hovořil anglicky. Nakonec nás lámavou angličtinou zachraňuje místní policejní hlídka. Po dvou hodinách bloudění konečně uléháme. Ráno nás opět budí krásné počasí, a tak zahajujeme den v nedaleké kavárničce. Dnes máme tři cíle, prohlídku pamětihodností, obstarání lístků na býčí zápasy a zakoupení španělské SIM karty. Přívrženci býčích zápasů zažívají první zklamání. V Plaza de Toros la Maestranza se představení koná až následující den večer, ale v té době nás již bude vítat Jerez de la Frontera.

Teď už chybí jen obstarat španělskou SIM kartu. Člověk by řekl, zajdu do obchodu a koupím. Ne, tak to není. V prvé řadě k tomu potřebujete pas, což je dost těžké, když přicestujete na občanku. Ještě, že jeden člen naší posádky se vydává na cesty jedině s pasem. Takže pas bychom měli, ale opět narážíme na jazykovou bariéru. I ta je nakonec překonána a vítězoslavně vkládáme simku za 20 euro do telefonu. Část hovorů a SMS budeme mít zadarmo a připojení na Internet (data) spolkne 1,45 euro denně, takže pohoda jazz. Připojení na Internet však nefunguje. Vracíme se, prodejce dlouze hovoří s operátorem. Háček je v tom, že pro iPhone je potřeba speciální nastavení. Přicházejí tři SMS s instrukcemi, pochopitelně španělsky. Chvilka improvizace a jsme online, ceny za datový roaming můžeme konečně hodit za hlavu.

DSC02879.jpgDSC02927.jpgDSC02932.jpgDSC02933.jpgDSC02936.jpgDSC02937.jpgDSC02939.jpgDSC02940.jpgDSC02941.jpgDSC02942.jpgDSC02945.jpgDSC02951.jpgDSC02952.jpgDSC02953.jpgDSC02954.jpgDSC02955.jpgDSC02956.jpgDSC02959.jpgDSC02963.jpgDSC02965.jpgDSC02974.jpgDSC02979.jpgDSC02981.jpgDSC02983.jpgDSC02986.jpgDSC02988.jpgDSC02991.jpgDSC02992.jpgDSC02995.jpgDSC02996.jpgDSC02998.jpgDSC02999.jpgDSC03004.jpgDSC03011.jpgDSC03014.jpgDSC03016.jpgDSC03020.jpgDSC03025.jpgDSC03027.jpgDSC03028.jpgDSC03032.jpgDSC03033.jpgDSC03034.jpgDSC03035.jpgDSC03039.jpg

 

Jerez de la Frontera

O den později se přesouváme do městečka Jerez de la Frontera. Je neděle a ulice zejí prázdnotou. Pár kaváren ve stavu polootevřeném a to je celé. Mrtvé město s pár památkami a zavřenými atrakcemi pro turisty a palírnami místního sherry a vysokou nezaměstnaností, která je vidět všude kam se člověk podívá. Jsme zklamáni. Naštěstí si pobyt vynahrazujeme luxusním ubytováním ve čtyřhvězdě s bazénem. Není nad to, když se chytne akce na ubytko.

DSC03069.jpgDSC03073.jpgDSC03074.jpgDSC03077.jpgDSC03079.jpgDSC03081.jpgDSC03085.jpgDSC03090.jpgDSC03100.jpgDSC03104.jpgDSC03114.jpgDSC03115.jpgDSC03117.jpgDSC03126.jpgDSC03127.jpgDSC03131.jpg

 

Cadiz

V pondělí ráno startujeme do Cadizu na rychlou prohlídku. Auto zanecháváme na klasickém parkovišti jižanského typu. Na první pohled se zdá, že kdo přijede první, poslední odjíždí. Zdání klame. Klíče se nechávají u vrátného, který auta dle potřeby v průběhu dne volně přemísťuje. Cadiz je hezké starobylé město, kde se mísí arabská a evropská kultura. Pokud zatoužíte vidět ho z výšky, poslouží vám k tomu velmi dobře věž Tavira. Za 4 eura shlédnete městečko z ptačí perspektivy a objevíte kouzlo atrakce Camera Obskura. Jedná se o primitivní, ale úžasný přístroj, který vám promítne na vypoulené kruhové plátno vše, co se venku děje. Vidíte visící prádlo, chlapíka válejícího se na terase o pár bloků dál a k tomu posloucháte překvapivě anglický výklad o historii a památkách.

DSC03132.jpgDSC03135.jpgDSC03162.jpgDSC03171.jpgDSC03172.jpgDSC03178.jpgDSC03180.jpgDSC03184.jpgDSC03189.jpgDSC03191.jpgDSC03193.jpgDSC03195.jpgDSC03203.jpg

 

Pokračování >>